Pátek si dopřeji naprostý klid, prostě odpočinkový den v Rondě. Nebudu se nikam hnát, Autobus do Málagy jsem si zarezervoval s odjezdem v 16:30 a mám proto celý den na tohle krásné město. Hlavně jsem se snažil najít i trochu poučení z předešlých dní a nespěchat za každou cenu do další destinace. Navíc v Malaze jsem už jednu noc byl, takže dnes ani nemám důvod tam extra spěchat.
Několik zajímavostí z Rondy
Původní keltská Arunda, později řecká Ronda, za Římanů sloužila jako pevnost během punských válek proti Kartagincům. Po rozpadu Západořímské říše město postupně ovládli Svébové, Byzantská říše, následně Vizigóti a Berbeři. Sloužila jako správní středisko provincie Takurunna v Córdobském chalífátu. Následně jako hlavní město malého království Taifa Ronda, které ale padlo do rukou muslimských vládců Sevilly. Islámská nadvláda v oblasti skončila v roce 1485. Následně po reconquistě museli zdejší muslimové opustit poloostrov, nebo konvertovat katolictví. Tito původní muslimové s omezenými právy, tzv. moriskové hledali útočiště v horách, právě na takových místech, jako je Ronda. Zákaz užívání arabského jazyka a motliteb z nařízení Filipa II. vedlo k řadě povstaní. Jedno takové vedl v Rondě jistý al-Fihrey. Právě ten španělskou armádu dokonce porazil a proto Filip II. následně rozhodl všechny morisky z Rondy vyhnat. Město výrazně utrpělo během napoleonských válek a španělské občanské války. Dominanty města jako most Puente Nuevo, nebo býčí aréna pochází z 18. století. Ernest Hemingway právě do Rondy umístil scénu z románu Komu zvoní hrana o popravě fašistických sympatizantů shozených do skalní průrvy.
Studené ráno v Rondě
Večer jsem tu trochu klepal kosu a tak jsem se ráno vyvaloval o něco déle, abych to tělo zase prohřál. Ráno to nebylo o moc lepší, vůbec se mi do té zimy nechtělo, ale to bych to taky mohl spát až do 12 hodin. Našel jsem proto odvahu a po deváté hodině vyzkoušel sdílenou sprchu. Evidentně jí tady návštěvníci z ostatních pokojů využívají spíše jako kuřárnu. Navíc už taky něco zažila, protože po sprchování zůstalo více vody všude jinde než ve sprchovém koutě. Ale za teplou vodu bych dnes klidně i líbal nohy (jen ne ty moje, zas tolik odvážný nejsem).
V 10:15 opouštím svůj královnin pokoj a přiznávám, že nemám žádný spešl plán připravený. Určitě se chci jít podívat znovu na most Puente Nuevo a pak se tak nějak poflakovat městem a čerpat trochu té místo skalní povětrné energie. Stále mám ještě v hlavě spěch kvůli zavazadlu z Alhambry v Granadě. Dnes se proto vrátím k osvědčenému systému, který se mi vyplatil v Jaénu. Najdu tady nějakou úschovnu zavazadel a do města půjdu zase na lehko jen s foťákem. Mě by se taková úschovna hodila nejvíc u autobusového nádraží, protože to pak budu vše na jednom místě s odjezdem. A hlavně busák je o pár metrů blíž než vlakáč a mojí lenost si dokážete představit. Bingo, i tady myslí na všechno. Nebo minimálně na turisty s bágly. Dokonce si tu můžu vybrat mezi velkým boxem za 3, nebo menším boxem za 2 eura. Samozřejmě, že jsem tu mojí tašku natlačil do toho menšího boxu. Nikdy nevíš, kdy budeš potřebovat tohle ušetřený euro nechat někomu na mostě. Vyskytla se ale menší komplikace, nemám v kapse ani drobák.
Dívám se proto kolem po místnosti jak Travolta v Pulp Fiction a nikde nikdo. Jen v zapáskovaném úseku vidím něco šudlat na zemi paní uklízečku. Vytáhl jsem z peněženky 20-ti eurovku a mávám jí na ní. Bohužel často moje hlava pracuje až později, než něco začnu dělat. Hned jsem si uvědomil, že to možná nevypadá úplně slušně, okamžitě proto zapojuji i druhou ruku a ukazuji na boxy se zavazadly. Něco se mi snažila říct, ale nebudu lhát, opět jsem nerozuměl ani slovo. Z gest rukou jsem ale pochopil, že mám počkat tady. O několik minut později přišla s nějakou druhou paní. Ta se postavila přede mě, vzala si ode mě těch 20 euro a odešla do vedlejší místnosti. V hlavě jsem si v tu chvíli samozřejmě představoval různé scénáře, ale na konec po chvilce skutečně přišla i s drobnými pro mě. Nádhera, jdu to zamknout a vyrážím do města.
Puente Nuevo a výhled na Rondu
Vím, že dojdu zase k mostu Puente Nuevo, ale tentokrát to vezmu přes vyhlídku Jardines de Cuenca, ménší, ale také krásný most Puente Viejo a dále kolem hradu až k mému mostu. Chci totiž zopakovat to, co jsem udělal už v Granadě s Alhambrou a to vyfotit si most ideálně ze stejných míst ve dne i v noci, abych si s tím pak mohl ve photoshopu náležitě pohrát. O noční fotky jsem se postaral včera po přesunu z Caminito del Rey. Kolem 12:00 mám nafoceno a snažím se přemýšlet, co bych tu vymyslel, abych pak další dny nelitoval, že jsem někam nedošel, kde by to stálo za fotku. A to mě přivedlo k myšlence, že Ronda je krásné město na skále a pokud to chci nějak zachytit na fotografii, musím to vzít buď shora dronem (který nemám), nebo najít nějakou vyhlídku v dálce, ze které by bylo město dobře vidět. Zkoumám mapu a vidím, že západně od mostu je na vyvýšeném místě starý klášter Ermita mozárabe de la Virgen de la Cabeza a podle všeho z něj bude dobrý výhled na Rondu s dominantou Puente Nuevo. Budou to tam necelé 4 kilometry, takže dohromady s cestou zpět 8 km, kiláček to bude pak ještě odtud na bus a jak se znám, najdu si ještě nějakou zábavu cestou, takže mám na nějakých cca 10 km ještě něco přes 4 hodiny. To by neměl být žádný problém pro mě.
Nakonec jsem ke klášteru ani nedošel, našel jsem perfektní místo s výhledem o pár metrů blíž. Od něj už to bylo ke klášteru jen dolu z kopce. Nedávalo tedy smysl pokračovat. Získaný čas využiji ještě později. Je 12:40 a užívám si luxusní výhled na celé skalní město. Samozřejmě na focení mostu je tu potřeba objektiv s větší ohniskovou vzdáleností, ale pak to stojí za to.
Cestou zpátky jsem to vzal ještě k severozápadní vyhlídce a zakončil jsem to u zdejší místní býčí arény. Je 15:00 a už tak nějak cítím nohy a celé tělo, takže přišel čas najít nějakou kavárničku k posezení a počkání na bus. Našel jsem docela příjemný podnik v Hotelu Colón. Zase ten Kolumbus, vyzkoušel jsem proto Kolumbovu limonádu a co jiného než pečivo se šunkou.
V 16 h pokračuji k autobusu. Autobusové nádraží v Rondě rozhodně není největší, ostatně místa tu asi není na skále tolik jako v jiných městech, ale je tu zase taková zvláštní atmoška. Mě třeba potěšila i taková blbost, když jsem stál vedle koše (ano, kam jinam bych se taky mohl já postavit), tak přišel uklízeč, na roušce měl španělskou vlajku a pozdravil mě a působil na mě tak nějak hrdě. Kolem se tvoří fronty lidí čekající na autobusy a konečně přišel čas i na ten můj, vidím přijíždět autobus společnosti Avanza. Spoj byl totálně vyprodaný, ještě jsem jsem si udělal rezervaci včas, honit to tady na poslední chvíli, tak jdu asi z Rondy pěšky.
Do Málagy, zase?!
Cesta z Rondy do Málagy je klenot pro všechny milovníky serpentin a výhledů na okolní hory a postupné klesání s výhledem na moře a sluníčko do toho. Jediný, kdo tohle asi neocení jsou řidiči kamionů a autobusů, kteří tuto cestu musí denně jezdit. Zvyknout se dá asi na vše, ale řidiče na této trase prostě obdivuji. Znovu jsem si užil zastávky v Marbelle a Fuengirole jako první den mojí cesty na Gibraltar, tentokrát už jsem toho tolik neprospal. Po cestě už spřádám plány na zítra. Chci si udělat výlet do Almérie a vzít to jak severně, tak i jižně kolem pohoří Sierra Nevada.
Do Málagy jsme přijeli s ½ hodinovým zpožděním, chytili jsme tady slušnou zácpu. Jeden mladík to už nevydržel a řidič mu otevřel normálně tady v koloně. Vypadal, že jede na kolej, nebo na letiště, každopádně mu držím palce, dokážu si představit ty nervy. Já jdu hledat můj poslední pokojík tady. Na poslední dvě noci jsem našel airbnb za 325 Kč/noc, to jsem tam tam přeci nemohl nechat. Můj hostitel Salvador už mě shání, protože už jsem měl u něj být. Asi jsem našel adresu mého hostitele, ale absolutně nechápu, jak se dostat dovnitř. Celý blok je zamřížovaný a na zvonkách jen nějaká čísílka a písmenka. Obešel jsem celý blok ještě ještě a asi fakt není jiná cesta dovnitř, než rozluštit nějaký kód. Otevírám proto airbnb aplikaci a jdu se podívat, co mi pan Salvador nechal za manuál. Mezitím vidím, že se opět ptá, kde jsem. No jo, jižanská horká krev, člověk si tady luští kódy a pán je nějaký netrpělivý. Napsal jsem mu tedy, že už čekám dole před branou. Nic, žádný bzučák, nic nepíše, nikdo neotvírá, uvítání u dveří taky nic.
Čtu tedy dále, co mi to tam píše. Mám zazvonit na 4J. Ptám se ho tedy, když už jsem před branou a tak hezky si píšeme, jestli mám zvonit na 4J, nebo mi rovnou otevře? Odpověděl jen SI na to zvonění 4J. Za branou byly další dveře, ale ty už překonal o něco snáze. Ve 4. patře mi otevřel celkem mladý muž. Zeptal se mě, jestli mluvím španělsky, já mu odpověděl pochopitelně že ne a to bylo asi tak vše, co jsme si spolu my dva za ty 2 noci tady řekli. Abych mu nekřivdil, ještě se mi snažil vysvětlit co všechno můžu tady v kuchyni používat. Když jsem mu ale řekl, že tady určitě nic jíst nebudu, odešel do svého pokoje a už jsem ho v podstatě neviděl. Zpětně musím říct, že tohle byla zbytečná úspora. Ubytko odpovídalo ceně, o tom žádná, ale polohou úplně o ničem. Předevčírem v Santa Paula mezi studenty, ale hlavně hned v centru, to bylo nebe a dudy.