Tenhle výlet bude tak trochu jiný. Vlastně to bude méně výlet a více život v Thajsku.
Pokud už máš přečtený některý z mých deníků z Malty, nebo Andalusie, tak počítej s tím, že tohle bude prostě jiné čtení. Rozhodl jsem se totiž vyrazit do Thajska. Už kvůli té vzdálenosti a hlavně ceně letenek to není destinace, kam se od nás jezdí jen na pár dní. Proto i já pracuji s rámcem minimálně 30 dní, maximum si dávám 6 měsíců. To podstatné je, že od samého počátku nevím, jak dlouho v Thajsku zůstanu a prostě zkusím, co mi thajské úřady v covidové době dovolí. Vůbec nemám představu, jak to v zemi jako je Thajsko, daleko od domova, funguje. Jedu někam do neznáma, kde je úplně jiná kultura a zvyky než v Evropě. Letím se nechat překvapit…
Stručný obsah deníku z mojí první cesty do Thajska:
Proč do Thajska
Už dlouho sním o tom, že se podívám do jihovýchodní Asie. Až během posledního roku bylo rozhodnuto právě o Thajsku. Poznali jsme se totiž na dálku s přítelkyní. Jestli jsme se poznali díky covidu, protože všichni jsme se mohli seznamovat tak maximálně po internetu, pak právě kvůli tomu stejnému problému se nám to první rande neustále posouvá. Buďto bylo pro turisty uzavřené Thajsko, nebo byl pro změnu problém s jejím vízem do Česka. Už mě nebavilo jen čekat a chtěl jsem už udělat další krok, bez ohledu na to, jak komplikované a riskantní to může být. Prostě muž činu, žádné prázdné fráze, ani plná huba výmluv.
Hned po návratu z Andalusie jsem se ponořil do hledání letenek. Moje první 4 lety s nízkonákladovkami mi nastavily požadavky na palubní servis v podstatě na nulu a tak jsem mohl lovit i pro let do Asie v těch nejlevnějších vodách. To znamená, že opět nepoletím z Prahy, ale z Vídně nebo jiného města. Je to teprve pár dnů, co se Thajsko za určitých omezení znovu otevírá turistům a tak ten výběr letů není zajímavý. Našel jsem velmi zajímavou cestu se singapurskou nízkonákladovou společností Scoot. Odlet ve čtvrtek 22.12. 10:45 z Berlína, 12 hodin letu a druhý den ráno 5 hodinový přestup v Singapuru. Pak ještě 2,5 hodiny do Bangkoku. Na přesun do Berlína jsem našel noční spoj od Flixbusu. Vyrazím ve 2:40 z pražského hlavního nádraží autobusem na cestu, která by neměla trvat déle než 5 hodin.
Základní one-way letenka mě vyšla v přepočtu na cca 5 000 Kč, s přidáním odbaveného zavazadla to bylo něco kolem 6 300 Kč a aby to bylo fér, Flixbus do Berlína v této době stál nějakých 700 Kč. Proto mohu s čistým svědomím napsat, že do Thajska se dalo v té době dostat za 7 000 Kč a možná to stále nebyl ten nejlevnější způsob. Pro můj první daleký, ještě k tomu noční, let jsem si ještě připlatil za rezervaci místa, abych seděl u okna. Hlavně až poletíme nad Indií a Malajsií, vybral jsem si proto okno na levé straně
Co potřebuji pro cestu do Thajska
Zjišťuji, co znamená VTL u mého letu a jaké všechny požadavky musím splnit, abych se dostal úspěšně na palubu a hlavně po přistání, co všechno budu muset ukázat, aby mě pustili do Thajska.
VTL
VTL je vaccinated travel line, což v překladu znamená, že daný let je pouze pro očkované. A pak nějaké další bodíky, kterým už nevěnuji takovou pozornost. S očkováním bych neměl mít problém, 2 dávky kvalitní západní čipokcíny už mám v sobě. Od té doby na sobě pozoruji větší využití mého potenciálu. Začal jsem konečně cestovat, z těchto cest jsem si začal psát deníky a učím se spravovat jednoduchý redakční web. Navíc zjišťuji, kolik času jsem dříve jen tak proflákal u pc, nebo nějakých pořadů. Okey, samozřejmě to není vakcínou, takže zpět k odletu…
PCR test
PCR test pro vstup do Thajska stačí 72 hodin před odletem, ale pro VTL let od Scootu je potřeba test starý max 48 hodin. Když k tomu připočtu ještě půl den až den čekání na výsledku testu, tak to znamená, že test bych si měl udělat ideálně 20. prosince k večeru a pak už jen doufat, že nebude pozitivní. Kdo naopak musí zůstat celou dobu pozitivní jsem já, protože nechci přece odlétat se špatnou náladou.
Thai Pass
Turistická země jakou je Thajsko si nemůže dlouhodobě dovolit chránit obyvatelstvo na úkor zdrojů příjmů z turistiky. Pro představu, přímý vliv turistiky na HDP byl ještě před nástupem covidu 10% přímo a až 20% nepřímo, to je obrovský výpadek příjmu, které si nemůže dovolit ani západní země, natož dravec z Asie. Tak se vláda rozhodla, že od 1. listopadu 2021 bude vstup do země sice stále regulovaný, ale pro očkované už bude alespoň za určitých podmínek možný. Připravili kvůli tomu systém Thai Pass, kam nahrajete potvrzení o dokončeném očkování, tj. 1. i 2. dávky. Pak je potřeba přidat ještě zaplacenou noc karantény v hotelu, obsahující další PCR test po příletu. Nakonec ještě nutnost cestovního pojištění s krytím minimálně 50 000 USD případných COVID-19 nákladů na léčbu.
Letím poprvé do Thajska
Přichází den D a s ním ještě těžší noc N. Noc z 21. na 22. prosinec roku 2021. Místo toho, abych se před cestou vyspal, povídal jsem si ještě s mamkou, naklopil do sebe poslední kafe a uklízel byt, abych se vrátil nevím kdy opět do čistého. Snad jsem na nic nezapomněl a mohu s vyrazit s kufrem, cestovní taškou a 2 notesy na cestu. Tentokrát si všude plánuji větší rezervu. Nechci nic ponechat náhodě. A tak jsem stepoval v noci půl hodiny v zimě před hlavním nádražím, než přijel autobus. Ve 2:45 sedím v autobusu a vyjíždíme směr Berlín.
Zádrhel před odbavením
V 7:10 jsme projeli závorami u letištního parkoviště a začíná moje poznávání berlínského letiště Willyho Brandta. Je mi celkem zima, takže rychle do haly.
Trochu jsem se porozhlédl, dívám se na infotabule a můj let už se odbavuje. Protože je moje finální destina Bangkok, musím předložit ke kontrole Thai Pass, Cestovní pojištění a a samozřejmě certifikát o očkování a negativní PCR test. Co mě ale zarazilo je čestné prohlášení, že jsem poslední 2 týdny nepobýval mimo Německo. Bez toho mě prý do letadla nepustí. Takže jsem to podepsal a doufal, že se v tom nikdo dále nebude štourat. Už jen když by si to někdo spojil s místem PCR testu, který musím také předložit…Prostě jsem byl najednou trochu vykolejený a nevěděl co dělat, aby mě ještě neotočili zpět domů.
Jsem odbavený a jdu na prohlídku sebe a kabinových zavazadel. Je to už moje 5. taková kontrola, takže už jsem v podstatě zkušený pašerák a anii moje 2 notebooky nikoho neznepokojily.
Nemalé zpoždění nevelkého cestovatele
Letadlo mělo odlétat v 10:45, nakonec ale na letišti zjišťuji, že odlétáme až ve 12:15. To budou další nervy! Původně jsme měli do Singapuru přiletět v 6:40 a v 11:35 pokračovat dále do Bangkoku. Před několika dny mi však odlet do Bangkoku posunuli už na 10:00. Z původního plánu, kdy jsem měl mít v Singapuru téměř 5 hodin na prozkoumávání, se staly postupně 3 hodiny 20 minut, až nakonec kvůli zpožděnému odletu budu rád, když to vůbec stihnu projít. Letiště Changi v Singapuru totiž není zrovna malé.
V letadle singapurské nízkonákladovky Scoot
Pokud máte někdo obavy z letu nízkonákladovkou do Asie, tak vám můžu říct, že jsou zbytečné. Pohodlná sedadla, nikoliv jako u nízkonákladovek při přeletu Evropou. Evidentně i chutné jídlo, které jsme si z ekonomických důvodů i tentokrát odpustil. Nakonec ještě celé letadlo působí dost prostorně (EDIT: možná to byl jen tento let, protože další let už mi tak komfortní nepřišel, přišlo mi to jako úplně jiné letadlo).
To, co mi přišlo jako nejvíc vyhozené peníze byla rezervace místa. Bez předešlých zkušeností mi tak nějak nedošlo, že to, co je na krátkých letech zbytečnost, je na dlouhých letech téměř nutnost. Pokaždé, když si potřebujete odskočit musíte zvednout dva cestující vedle vás. A to je sakra těžké, když si zrovna pospávají. Další fakt hrající proti rezervaci místa u okna je ten, že při nočním letu toho opravdu moc nevidíte, ani z přeletu nad Indií, ani odkudkoliv jinud. A to vynechávám fakt, že sedět u okna ve výšce 8 tisíc km je obecně zbytečné i ve dne, protože vidíte akorát tak mraky. Takže jediné, kvůli čemu má sezení u okna opravdu smysl jsou vzlety a přistání. Další achievement na cestě k poznání všeho získán.
Po vytrvalém potlačování mých základních práv, jít si odskočit, jsem nakonec taky na chvíli usnul. Ale pro mě tohle spaní kdekoliv jinde mimo postel moc není. Tak moc se snažím neusnout, že když už se mi to podaří, jsem spíše překvapený a po probuzení mě pak všechno bolí. Tentokrát tomu nebylo jinak. Probudil jsem se s obrovskou bolestí hlavy. Na uklidněnou nezabrala ani duhová barva nasvícení interiéru, ale když nic jiného, bylo to hezké zpestření.
Překvapení při přestupu v Singapuru
Dívám se na moje hodinky a v Singapuru dosedáme v 7:13. Slušný čas na to, jaké jsme měli zpoždění při odletu, říkám si. Následuje opět kontrola Thai Passu, aniž bych si mohl vybrat, že třeba do thajska vůbec nemířím. A nebo jsem byl jen nepozorný, taky možnost. Po absolvování vstupní kontroly z letadla na letiště, které tu jsou navíc právě kvůli covidu, mám 2 hodiny do odletu letadla do Bangkoku. Jako první jsem se šel proto upravit na toalety a jdu vyzkoušet nějakou zdejší mňamku. Zvolil jsem teplou krevetovou bagetku s neidentifikovatelným čajovým nápojem. Ale bylo to obojí moc dobré, jen nedokážu minimálně u toho čaje říct, z čeho to bylo. V Evropě jsem nikdy nic takového neměl.
Kontroluji hodinky a 8:20 mi přijde jako velmi dobrý čas. Jenže…chyba! Já si sice přetočil hodinky už v letadle na bangkokský čas, jenže v té rychlosti mi nedošlo, že Singapur je v časovém pásmu ještě o hodinu dál. Takže si popíjím čajík a mám už jen 40 minut do odletu. A to nevím jak daleko mám gatu, v kolik se zavírá, ani jestli tam nebude nějaká další kontrola. Takže jsem do sebe rychle naklopil zbytek, popadl tašky a upaloval k pojízdným pásům hledat mojí gatu. A ta rozhodně nebyla blízko, přišlo mi, že je až na druhém konci letiště, alespoň v tu dobu, kdy jí potřebuji mít co nejblíže. Došel jsem k mojí gate a čekala mě další kontrola. Nicméně jsem tu, letadlo ještě nikde, plná hala odbavených lidí, takže jsem snad o nic nepřišel. Lehce po desáté odlétáme do Bangkoku, otevírá se mi nádherný výhled na Singapur z výšky.
Thajský uvítací výbor
Na thajské letiště Suvarnabhumi v Bangkoku dosedáme v 11:08. Už v letadle jsme si každý museli vyplnit příletovou kartu. Jako první překáží v cestě pultík s paní kontrolující Thai Pass. Před ním se štosují lidé na připravených židlích a někde na konci jsem já. Nikam nespěchám, nic mi neuteče a moje diskutování na imigračním nemusí mít zbytečně více posluchačů, než je nezbytně nutné. Pan Šnek je tak trochu stydlín. Jako první mě asistentka prosí o usazení na židli a přípravu všech dokumentů. Když jí ukazují, že právě všechny takové už držím v ruce, děkuje a prosí, ať si přesto sednu.
Po chvíli pro mě přichází a já se tak konečně dostávám k první hradbě, kontrole Thai Passu. Nakonec je to kontrola dvoufázová, protože na první se jen podívala paní v systému na platnost Thai Passu a znovu zkontrolovala všechny moje dokumenty. Poslala mě dále, kde na mě čekala druhá kontrola, nyní už kontrola všech údajů v dokumentech. Až nyní se teprve dostávám dále do útrob letiště, ale pořád ven. Čeká mě ještě poslední hradba, thajský imigrační úředník. Oskenoval si moje oči, prsty a zkontroloval, kde budu bydlet na mojí nové nájemní smlouvě. Hurá, mám povolený vstup, díky bezvízovému styku, na celých 30 dní. Hurá, jsem volný.
Zpátky do klece!
Ani náhodou, rozhodně nejsem volný. Po vyzvednutí kufru jsem se jen posunul do další, už konečně poslední části letiště. Místa, kde čekalo hodně lidí a snad ještě více lidí na mě mávalo kdejakými transparenty se jmény lidí a hotelů. Boohužel, nikde jsem neviděl ceduli s nápisem Velkovesmírný vládce a imperátor pomalosti nekonečného universa. Takže jsem byl rád, když se mě konečně někdo zeptal, jaký hotel sháním. Když jsem odpověděl Forum Park hotel, odvedli mě někam dále a opět jsme čekal. Celé to funguje tak, že až do provedení PCR testu na hotelu a jeho negativním výsledku jsem stále sprostý podezřelý a přesně tak se ke mě tady bude každý chovat. Jenže můj hotel na mě asi zapomněl, protože na mě nikdo nečekal. Prý tam ale zavolají. po chvilce mi přišli říct, že do 10 minut mě vyzvedne řidič. Musel jsem si proto vysedět dalších cca 20 minut, než pro mě přijela pojízdná rakev. Takhle říkám zdejším minivanům, protože při zdejší nehodovosti na silnicích, kdy Thajsko je téměř na špici žebříčku, není úplně ideální vozit tolik lidí v jednom voze. Navíc speciální covid úprava z něj dělá opravdu připravenou rakev se vším všudy. Jestli jsem v tom autě neumřel, vozí mě tam dodnes. Dobře, tak dlouhé to nebylo, ale bylo to takových 30-40 minut a to jsme nikde nestáli v zácpě.
Příjezd na hotel začal pána v atombordelu, který mi udělá PCR test. Následně mi říká, že výsledky budou do zítřejšího poledne a dává mi do ruky ještě antigenní test. Ptám se ho co s tím a jestli to musím někam posílat? Mám si ho udělat za týden, abych věděl, jestli nejsem pozitivní a výsledky jsou pro mě, nikam už nic posílat nemusím.
Nyní se můžu posunout dále k předsunuté improvizované recepci, zase všechno obalené v igelitu a recepční mi podává v rukavicích klíče. Pořád jsem sprostý podezřelý, resp. možný infikovaný. Ale už mám svůj pokoj, sprchu a hlavně – jsem v Thajsku.
Odpočívej v pokoji
Pokoj má všechno, co tady pro jeden den v izolaci může kdo potřebovat. Velkou postel, balkon, klimatizaci, wi-fi, telku, 4 balené vody a set pro přípravu kávy/čaje + samozřejmě minibar. K tomu dostanu postupně 3 jídla až na pokoj, první už na mě čeká před pokojem.
Ve 21:45 mi volá někdo na pokoj, zvedám to a nějaká slečna mi do telefonu říká, že je z recepce. Právě obdrželi výsledek mého PCR testu a je negativní. Následně se mě ještě ptá, kdy budu chtít opustit hotel. Trochu jsem zapřemýšlel a říkám si, že už to tu asi do rána zvládnu a tak jsem jí odpověděl, že hotel opustím ráno kolem 10 hodiny. Jenže to byla chyba. Když jsem tuto informaci oznámil Naam, rozhodla se pro mě okamžitě přijet. Úplně jsem nepochopil, jak se z toho telefonu volá zpět na recepci, obecně už asi chybí základy v používání tlačítkových telefonů a tak jsem si sjel výtahem dolů na recepti a ptám se. Když jsem teda negativní, jestli bude nějaký problém, kdybych vzal roha dejme tomu za 30 minut? Evidentně nejsem první, odpověděla mi s klidným hlasem, že naprosto bez problému. Sbalil jsem se a čekal jsem na Naam.
Je to neuvěřitelné, ale konečně po tolika měsících videocallů jsme poprvé skutečně spolu <3