Po posledním výletu vlakem jsme měli doma větší diskuzi nad tím, co je a co není cestování. Od toho okamžiku se všechna naše toulání Thajskem proměnila ve více či méně hodnotné cestovatelské zážitky, které už mě méně nebo spíše více bavily. Dnes jsme vyrazili do centra Bangkoku pro duchovní zážitek. Nenavštívili jsme nic menšího než právě Golden Mount. Po kličkování uličkami a další porci dobrého jídla jsme skončili u výhledu na noční Wat Arun.
Co najdete v deníku Golden Mount, Wat Saket a Wat Arun:
Jak vznikla Golden Mount
Historie Zlaté hory sahá až do starověkého království Ayutthaya. Původní chrám Wat Sakae nechal král Rama I., o kterém už víte z počátků čínské čtvrti v Bangkoku, zrenovovat a dal mu jeho současné jméno Wat Saket. To totiž znamená “umýt si vlasy” a přesně to měl král Ráma I. udělat, když se vrátil do města z války v Kambodži, aby potlačil vzpouru v Thonburi.
O několik let později se jeho vnuk, Ráma III., rozhodl přímo v chrámu postavit obrovskou stúpu. Stúpa je buddhistická stavba, která je symbolem míru a je naplněna buddhistickými relikviemi jako např. ostatky Buddhy. Rámova stúpa však byla tak obrovská, že se už během stavby zhroutila. Jednoduše proto, že velmi měkká půda bažiny v Bangkoku její váhu prostě neunesla.
Hora z hlíny a cihel tak po další desetiletí zarůstala plevelem a postupně získala tvar přírodního kopce. A tak musel přijít další král, tentokrát Ráma IV., aby započal stavbu nové stúpy o něco menších rozměrů, ale už na kopci z trosek rozbořené původní stavby. Až za krále Rámy V. byla stavba dokončena a relikvie Buddhy byla dovezena až ze Srí Lanky. Pokud vám Zlatá hora přijde jako betonová šílenost z 20. století, vlastně máte tak trochu pravdu. Ve 40. letech 20. století totiž kolem chrámu přibyly betonové zdi, aby zabránily erozi kopce pod chrámem.
Na Zlatou horu
Nahoru na Zlatou horu vede krásných 344 schodů a už po cestě jsme narazili na dekorace a předměty, u kterých doteď nechápu, k čemu vlastně slouží. To nejzajímavější mě ale čeká až nahoře. Ještě než se dostaneme na samotný vrchol, musíme projít chrámem Wat Saket a tady číhají různé aktivity, které jsem si vyzkoušel na vlastní kůži. Kromě klasického modlení a meditace tu číhají i lehce návykové hry připomínající věštbu budoucnosti na noční EZO TV.
Moje tyčinka, moje budoucnost
Jako první jsme zkusil původem čínskou hru Kau Chim, v Thajskou známou spíše jako Siam Si. Dostal jsem do ruky nádobu s dřevěnými tyčinkami, na jejichž konci bylo číslo. S těmi jsem měl postupně třepat, dokud nevypadla první tyčinka. Na mojí tyčince bylo číslo 6, což je moje oblíbené a snad i šťastné číslo. Úsměv na tváři jsem měl přesně do chvíle, než mě Naam poučila, že jsem to dělal špatně a musím to zopakovat. Na druhý pokus už to nebyla 6ka, ale číslo 16. Nějakou náhodou v čísle ta 6ka ukrytá je, tak uvidíme, jakou věštbu jsem si vylosoval?
- Pokud jsem něco ztratil, měl bych to znovu najít.
- Po celou cestu mě bude doprovázet slunečné a uspokojivé počasí.
- Hlavně v závěru bude mé cestování uspokojivé.
- Ať už budu hledat jakoukoliv věc, najdu jí.
- Bohatý budu nepochybně ve stáří, o středním věku tam zmínka nepadla. Jen že bych měl začít tvrdě pracovat už od mladistvého věku a možná to dotáhnu až na mistra.
- Pokud zasadím melouny, budu sklízet melouny. Což znamená, že bych měl pracovat tvrději.
- No a prý se blíží moje manželství, domov a klid, ehm?
- Měl bych být v bezpečí a bez nemocí a nemocný člověk ve mě se nakonec také uzdraví.
Uzvedni slona a buď úspěšný
Další rituál spočíval ve zvedání sošky slona. Funguje to tak, že máte nějaké přání, se kterým ke slonovi jdete a on vám svojí silou odpoví, jestli máte šanci na úspěch. Slona zvednete 2x svým malíčkem a pokud je na první zvednutí těžký a na druhé lehký, znamená to úspěch, ať už si přejete cokoliv. Naopak pokud by vám přišel napoprvé lehký a napodruhé těžší, očekávejte spíše selhání. A cokoliv mezi budou pravděpodobně komplikace. Alespoň takhle jsem to pochopil a pokud znáte kdokoliv jiné vysvětlení, budu rád za korekci. Když nic jiného, posilka ruky k nezaplacení.
Výhled na Bangkok
Pak už následoval výstup na samotný vrchol chrámu Wat Saket, kde byl kromě Zlaté hory další pěkný výhled na Bangkok a jeden z mých následujících cílů – Mahanakhon tower. My jsme se tam opět podepsali společně na kus červené látky, abychom měli i v dalším roce hodně zdraví a štěstí.
Cestou ze Zlaté hory jsme se ještě zastavili u brány do Sraket Temple, místa připomínajícího epidemii cholery, která ve městě vypukla v roce 1820 a zemřelo při ní více než 30 000 lidí.
Hladové toulky ukončily nudle Pad Thai
To už ale průměrný Thajec zažívá velkohlad v žaludku a museli jsme tak vyhledat odbornou pomoc nejbližšího chutného jídla. Měli jsme namířeno do vyhlášené, Michelinskou hvězdou hodnocené, restaurace Jay Fai. Bohužel nebyla šance si tam v pár minutách sednout a tak jsme popošli o pár metrů dále, k restauraci Thipsamai na jedno z nejlepších Pad Thai v Bangkoku.
I tady jsme si museli poctivě vystát frontu, interiér i jídlo pak ale opravdu stojí za to. Mimochodem obě jídla na fotce jsou vlastně jedno a to samé, jen jednou to kuchař zabalí do vajec a podruhé už se s vejci nepáře a naseká je do jídla.
Večerní Wat Arun
A když jsme tak seděli a baštili nudle, bylo na mě, abych se podíval, co v okolí bych dnes ještě rád viděl. Pokud nic nenajdu, nejspíš pojedeme rovnou domů. Takže jsem otevřel mapu a podle mě jsem ani nemohl najít nic lepšího, než právě večerní Wat Arun. Cca 20 minut chůze odtud jsem našel břeh, ze kterého by možná šel vyfotit tento osvětlený chrám na pravém břehu řeky Chao Phraya.
Těch minut bylo nakonec mnohem více než 20 a rozhodně byste nechtěli být v mé kůži, když se potkávají úplně odlišné přístupy v objevování okolí. Tolik vzteku a ošklivých slov pro pár kroků pěšky, že bych s nimi mohl kachličkovat koupelnu.
Nakonec jsme ale došli kolem královského paláce a několika ministerstev až ke břehu a světe div se, nikde nebylo nic k vidění. I když jsem věděl, že právě odtud bude ten nejlepší výhled, všude byl samý plot a nebo dům s restaurací. Moje vysněná fotka na noční Wat Arun se tak prodražila na něco kolem 1 000 Bahtů, protože když už si jdeš s thajskou ženou někam sednout, rozhodně to nemůže skončit jen usrkáváním jednoho piva! Ale co už, nelituji.
