Jak už jsem v deníku Vánoce v Bangkoku, dostal jsem nabídku zúčastnit se rodinné oslavy v čase Nového roku. To pochopitelně nešlo odmítnou, protože je to moje první možnost, jak vidět více členů rodiny pohromadě. Bude to také první možnost vidět se s maminkou Naam. Byli jsme domluveni s Bestem, že pojedeme s ním autem. 

Co najdete v deníku Nový rok v Thajsku:

• Zbičováni plachtou
• Phra Aphai Mani a legenda o nestvůře
• Noční nehoda
• Požehnání od mnichů
• Zastávka v Cha-Am

Zbičováni plachtou

A tak se stalo, že nás 31.prosince přes 5 hodinou ráno vyzvedl svým motorovým kočárem. Kabina byla plná, takže na nás zbylo místo na korbě. Možná to trochu souvisí s tím, že jsem při poslední popíječce v mírně podnapilém stavu prohlásil, že ani jako bezpečnostními předpisy zhýčkaný Evropan nemám problém s tím, že jediným prvkem, který mě bude oddělovat od ujíždějící vozovky, budou jedna zavřená dvířka korby pick-upu funkční spíše jen na jedné straně a hromada našich věcí, které se válí kolem i pod námi. Než jsem vyskočil na korbu, Best se mě znovu zeptal, jestli mám rád adrenalin. Samozřejmě jsem odpověděl, že ano.

To jsem nějak nevěděl, že náš největší adrenalin přijde o několik minut později na dálnici, kdy se naše improvizovaná střecha korby začala uvolňovat. Jo, dostali jsme od té plachty, která nás měla chránit před sluncem a kdo ví čím dalším, všichni pořádně nafackováno. Snad proto abychom takové blbiny příště nevymýšleli. Hned po několika minutách jsem proto museli na dálnici zastavit abychom jí stáhli jen do 1/3 korby. Když si ani poté nedala pokoj, sbalili jsme ji úplně. Konečně pořádný vítr do Šnekových vlasů!

Po osmé už jsme byli na místě, v přímořské lokalitě Puek Tian. Trochu jsme se porozhlédli kolem, vynesli věci z auta do vilky a bylo potřeba vyřešit nejnutnější. Dostatek jídla a pití na celodenní akci. Znovu jsme proto naskočili do auta a vyrazili do nedalekého Phetchaburi. Na zdejším trhu bylo podle mě úplně vše, co kdy v moři pohnulo. Od krevet, krabů, ryby snad všech velikostí, po kraby podkovové a samozřejmě i humry. Před Thajskými lovci to ale nemohlo v životě utéct, bez šance. Ještě dořešit několik kartonů Changa a hlavně pytel ledu, ať z toho nemáme čaj. Připraveni na dlouhou jízdu.

Phra Aphai Mani a legenda o nestvůře

Epos Phra Aphai Mani nejznámějšího thajského královského básníka Sunthorn Phu vypráví o princi Aphai Mani, který se zamiloval do mořské panny, která ve skutečnosti nebyla krásnou mořskou pannou, ale lidožravou nestvůrou Nang Phisuea Samudra. A jako náhodou se do ní vlastně tak úplně nezamiloval, ale by jí unesen a držen v jeskyni v zajetí, dokud se mu i s jejich synem, napůl člověkem a napůl nestvůrou, nepodařilo s pomocí lsti utéct. Na wiki se dostanete ke zkrácené verzi celého eposu o princovi Aphai Mani, který tak trochu připomíná bájného Odyssea. Nebudu vám sem psát jak to dopadlo, ať si to můžete vychutnat až do konce.

Socha nestvůry Phisuea Samudra je strašidelná. I když jí jen těžko kvůli jejím rozměrům přehlédnete, ve dne se jí jednoduše vyhnete. Prostě se jdete koupat raději na pláž kousek vedle, ale když jsme se na pláž vrátili ještě jednou v noci, necítil jsem se nejlépe.

Noční nehoda

Kde jsem se ale cítil dobře bylo v mojí nové rodině. Chce se mi skoro říct, že čím méně jazyků umím, tím více se s nimi rozumím. Jasně, že nám asi občas každému utekla sem tam pointa, ale celý večer jsme se společně poznávali a pořád bylo nějaké téma na stole. Jedno z posledních bylo, jestli se bojím duchů. Nevěděl jsem, jestli je to nějaká hra, ale usmál jsem se s výrazem, který dával jasně najevo, že duchové se tady bojej mě. Best ukázal na vybydlený několikapatrový dům naproti a prohlásil, že tam jsou duchové. A když jsem na to konto navrhl, že to půjdeme společně prozkoumat, neuspěl jsem.

Místo toho jsme se všichni vypravili k moři. Best s Boomem vymysleli, že jdeme hledat kraby. Jo, v noci na Nový rok. Nenašli jsme nic. Místo toho se ale stala nehoda, protože jak tam skákali po skále v moři, Best si rozsekl nohu a rodina musela ošetřovat. S odpadnutým Bestem se celá naše vila-skupinka vydala ke spánku, každý do svého pokoje. My měli společný s Naam, její mamkou a dcerou. Není lepšího poznání, než první den setkání spát maminkou přítelkyně v jednom pokoji. S mým chrápáním umocněným několika pivy jsem se snažil oko nezamhouřit až do rána. Nepovedlo se mi to. Snad proto, že mi před spaním Naam vysvětlila, že v noci možná uslyším z ostatních pokojů nějaké zvuky. A když na to přijde, nemám se jimi zabývat, natož, abych šel zjišťovat, co za zvuky to jsou.

Požehnání od mnichů

Ráno mě Naam vytáhla z postele, protože prý někam musíme rychle jít. Po cestě jsem trochu vyzvídal a nakonec z ní vypadlo, že dnes tu mají být na pozvání buddhističtí mniši. Funguje to tak, že tam, kde není poblíž chrám, někdo může mnichy pozvat a oni vám přijedou dát požehnání klidně na pláž po novoročním mejdanu.

Koupíte si nějaké dárkové balíčky, květiny a připravíte si obnos, kterým si jejich posvěcení “kupujete”. A pak už stačí jen si něco přát, třeba lásku, štěstí, něco dobrého pro vaší rodinu, vaše tety, bratrance atd. a čekáte, až k vám mniši přijdou. A když k vám přijdou, kromě balíčku jím ještě hodíte rýži do takové velké vázy. mě se na tom jejich průvodu líbí to, jak to mají vychytané, vpředu mniši zapálení do žehnání a vzadu podržrejžové, kteří si od mnichů rychle přebírají balíčky a házejí je do přistaveného auta.

Zastávka v Cha-Am

Cestou zpět jsme se ještě přesunuli na pár hodin do Cha-Am, abychom spolu poseděli pod slunečníky u moře. Čtyři stateční, my s Naam, její bratranec a sestřenice, jsme si šli ještě nechat trochu vypráskat tělo od pána s banánem za skútrem ve vlnách. Nemám z toho fotky, ale doma jsme jen s nám počítali, které všechny části těla nás z toho ještě teď bolí😂

Pro mě bylo asi nejkrásnější zjištění, že na oslavu Nového roku jsem neviděl žádné velké ohňostroje. Jen pár lidiček si tu hodilo pod nohy petardu. Ale jako by tento den neměl větší význam, než vyvézt rodinu k moři.