Dnes mám v plánu vyrazit na prohlídku Alhambry v Granadě. Večer jsem si jí vyfotil pěkně z dálky, ale dnes zdejší historický klenot zapsaný v seznamu památek UNESCO prozkoumám pěkně zevnitř. Ve 12:00 bych rád stihl autobus do dalšího Alméria, kde bych měl 90 minut na prohlídku města a zdejší Alcazaby. A pak busem v 15:30 do Málagy s příjezdem v 18:30. V Malaze mám domluvený jeden studentský hostel na přespání a potřebuji nabrat trochu energie na zítřejší náročný přesun. 

Už večer jsem si ale začal v hlavě promýšlet úpravu dnešního plánu. Za prvé si myslím, že za 90 minut v Almerii nestihnu téměř nic a bude to zabité odpoledne v buse. Za druhé mám v kalendáři stále rezervní den sobotu, kdy se budu pravděpodobně jen poflakovat po Malaze. Napadlo mě proto, že dnes bych mohl vyrazit z Granady rovnou do Málagy, tam to tak nějak prozkoumat už dnes a budu vědět, jestli tam potřebuji strávit celou sobotu, nebo bych pak sobotu využil na celodenní výlet do Almerie.

Několik zajímavostí o Granadě

Oblast Granady byla osídlena už kolem roku 5 500 př.n.l. Byť je město položeno v nadmořské výšce kolem 700 m, z části je chráněno velkým pohořím Sierra Nevada a dalšími okolními kopci, jeho obranná pozice na pláni uprostřed těchto kopců není úplně ideální. I proto najdeme několik zajímavých paláců a pevností v kopcích kolem Granady. Podobně jako v Córdobě se tady vystřídali Římané i Vizigóti a od 7. století celou oblast ovládali Maurové. V jedenáctém století byla Granada dokonce mocným židovským státem. Následně tady vznikla poslední a nejdéle vládnoucí muslimská dynastie na pyrenejském poloostrově – Nasrovci (někdy nazýváni také jako Nasridové). Ti se během Reconquisty po dobytí Córdoby spojili s Ferdinandem III. Kastilským a v roce 1238 vytvořili oficiální emirát v Granadě. Během tohoto období zde žili vedle sebe lidé různých náboženství.

Poslední muslimský vládce v Granadě se vzdal moci 2. ledna 1492. Granada tak přešla plně pod správu katolických monarchů Ferdinanda II. Aragonského a Isabellu I. Kastilskou. I přes původní dohodu z Alhambry, kdy muslimové zde žijící budou moci i nadále praktikovat svojí víru, postupně noví vládci přistoupili k úplné konverzi všech zdejších náboženství na křesťanství. Kdo odmítl konvertovat musel opustit pyrenejský poloostrov, nebo byl zabit. Město postupně získalo více katoličtější a kastilštější charakter. Symbolem Granady je granátové jablko, které se objevuje na znaku i vlajce města.

Zpět na místo činu k San Nicolas

Ráno mám první důležitý čas 8:00 – to se mám dostavit na snídani do druhé budovy Penzionu Matilde. Jelikož se znám, nedělal jsem si iluze, že bych vstal výrazně dřív a stihl si třeba něco projít brzy ráno. Vstal jsem proto v 7:20 a dal se trochu do kupy. Připravil jsem si zavazadlo, abych jej pak mohl jen popadnout, až půjdu na autobus. Apartmán musím opustit do 12:00, ve stejnou dobu mi jede bus 3,5 km odsud, takže to by neměl být problém stihnout.

Po výborné snídani jsem u kafíčka dostal jeden z mých dalších střelených nápadů jak si zkomplikovat dnešní den. Vrátím se zpátky na místo činu, na vyhlídku Mirador de San Nicolas a vyfotím si Alhambru +- ze stejných pozic jako večer a budu mít krásnou kombinaci fotek noc a den s Alhambrou. Počasí mi dnes úplně nevychází, ale vypadá to jen na mírný deštík, za chvilku to mraky určitě odfoukne jinam. V 9:00 už jsem u San Nicolase a vybalil jsem stativ a jdu si trohu pohrát s tou nádherou naproti. Jediné, co se mi na těch záběrech nelíbí, že tam jsou zase ty tmavé mraky a já už je tam mám večer. Říkám si proto, že bych tu mohl chvilku počkat. Obloha vypadá, že se to postupně rozfouká, tak bych mohl mít za chvílí krásný pohled na slunce stoupající od Sierra Nevady nad Alhambrou. 

Ani náhodou, pokaždý, když už to vypadalo, že to slunce z mraků vykoukne, zase se tam přifoukl nějaký další mrak. Po chvilce pozoraví jsem si všiml, že ty mraky se to točí v takovém polokruhu. Evidentně se jim nechce valit přes Sierra Nevadu a stáčejí se k moři. Tahle chvilka mi sebrala téměř hodinu, takže v 10:00 jsem si řekl, že už jsem tady vykysl dost dlouho a je čas jít dál, mraky nemraky.

Historický komplex Alhambra

Za 20 min jsem u Torra de la Justicia, jihozápadního vchodu do Alhambry. Nejdřív jsem si prošel co šlo bez ticketu, takže jsem hned zapadl do nádherného Palacio de Carlos V s dvoupatrovým kruhovým nádvořím v římském stylu.

Teď přichází velké dilemma. Už když jsem scházel z vyhlídky San Nicolas, bylo mi jasné, že stihnout Alhambru, přesun do hotelu a následně na autobusové nádraží bude vyžadovat antišnečí výkon. Je právě 10:50 a jestli si nechci zkazit dojem z Granady neprohlídkou Alhambry a spěchem na bus, budu muset odjet později. Jenže mě trápí ještě jedna věc, do 12h musím vyklidit můj apartmán. A jestli se mi něco fakt nechce, tak je to cesta do penzionu pro tašku a s tou se pak šplhat zpět na prohlídku Alhambry. Takže když půjdu na prohlídku, potřebuji to tady projít max za hodinu a pak budu mít 10 minut na rychlé spěchando k Matildě.

Takže hurá do toho!

Prohlídku Alcazaby s nádherným výhledem na Granadu mám hotovou za necelou půlhodinku a nyní se potřebuji přesunout přes velké zahrady k paláci Generalife. Bohužel času mi už opravdu moc nezbývá a tak se v 11:40 v zahradách těsně před palácem otáčím, abych stihl za 20 minut naklusat do penzionu a předat pokoj. Zpětně mě to pochopitelně trochu mrzí, protože palác je nádherný, od roku 1984 zapsaný na kulturním seznamu UNESCO a určitě by tam pár hezkých snímků padlo. Mě bude muset stačit fotka zdálky, kvůli které jsem se dopoledně tak zasekl.

Vlakem do Málagy

Bylo to jen tak tak, ale moje sedmimílové boty mě jako vždy zachránily. V 11:59 jsem na pokoje a o 5 minut později vracim klice na recepci. Uff.

Teď je ten správný čas rozmyslet si, jak dnes dál. Výlet do Almérie už nedává smysl, další autobus mi jede až v 15:00 s příjezdem do Almérie v 18:50. Slunce už bude zapadlé, Alcazaba zavřená, takže by to byl jen vyhozený čas. V hlavě už proto pracuji jen myšlenkou na pokračování do Málagy. Autobus tam mi jede ve 13:00, jenže tento spoj už je plně obsazený a další jede ve 14:00. Ještě je tady jeden fakt. Na Autobusové nádraží je to odtud 3,6 km. Oproti tomu na vlakové jen 1,5 km. Jo, jaká škoda že zrovna tady nemají ta 2 nádraží pěkně u sebe jako ve většině ostatních měst, kde jsem v Andalusii zatím byl. Tak nějak se chci projet opět rychlovlakem a navíc jsem dnes už opravdu línej nosit tu tašku přes celé město do kopce na busák.

Vlak mi pojede ve 13:20, s jedním přestupem v Antequera – Santa Anna. Cestou k nádraží se mi naskytl ještě jeden krásný výhled na nádraží s Alhambrou v pozadí. Po zkušenostech ze Sevilly už jdu rovnou k pokladně koupit lístky. Ani tady si v angličtině moc nepopovídáme, ale ohledně jednoho lístku do Málagy si rozumíme. Mám zhruba půlhodinku, tak jdu vyzkoušet zdejší nádražku. Kolem míjím 2 stanoviště pro kontrolu zavazadel jako na letišti a i když u jednoho z nich stojí obsluha, nikdo z cestujících se tam nehrne. Nevypadá to, že bych byl dnes poprvé zkontrolován rentgenem i při nástupu do vlaku. Jenže s tím, jak se blížil odjezd vlaku, lidé se začali hromadit přes kontrolami a já s kafíčkem v ruce z nádražky pozoroval, že to asi tady s tou kontrolu myslejí dnes vážně. No nic, dopil jsem a jdu se zařadit do fronty, která vůbec nebyla malá. Byl jsem zkontrolovaný 2 minuty před odjezdem vlaku. Se zdejší přesností linek počítám, že kdybych se zdržel, vlak na mě čekat nebude.

Přestup v Antequera Santa Ana mám za necelou hodinku. Navazující vlak do Málagy mi jede ve 14:26. No, už tady v Santa Ana chvilku čekám, takže je jasné, že vlak má menší zpoždění. Dívám se proto na lístky, abych zkusil stát co nejblíž mému vagónu. Počítám, že se tu vlak dlouho zdržovat nebude, protože bude honit čas. Na lístku mám vůz 2, takže to by to mohl být hned druhý vagon vepředu. A nebu taky druhý vzadu. No když přijel vlak, vidím první vagón s číslem 11, jdu dál a tam je číslo 12, takže další je logicky 13. Nahodil jsem svůj bezradný výraz, kterého si evidentně všiml i pan průvodčí a ptá se mě jaké mám číslo. Ukazuji mu svojí dvojku. Vysvětluje mi, že můj vůz je právě tato 12ka. Ok, 12 = 2, chápu, nesoudím, sedím, jedu.

Stmívání v Malaze

Nechápu jak to dělají, ale do Málagy jsem přijeli opět na čas, ve 14:54. Mám lehce přes 3 hodiny v Malaze za světla, pak můžu zkusit nějaký noční výhled. Jdu tedy rovnou k mému dalšímu ubytku, Pension Santa Paula, kam jsem dorazil kolem půl čtvrté. Nikdo mě nevítá, žádná recepce, jen velké zamřížované dveře, navíc zavřené. Nejsem už žádný greenhorn v hledání ubytka, takže kontroluji pro jistotu mapu, jestli jsem skutečně správně. Pak kontroluji email, jestli mi opět někdo neposlal instrukce dnes u oběda. Neposlal, nikdo nic. Tak se ještě chvíli obhlížím místo jak lupič, hledající tu nejlepší cestu do trezoru. A vidím zvonek, proč ne, zazvoním na zvonek, určitě mi přijde nějaká milá paní otevřít. A hele, zazvoníš a automaticky se tím otevírají dveře, no paráda. Jsem uvnitř, je to starý dům. Na ceduli vidím, že Pension Santa Paula je ve 2. poschodí. A dál nic, respektive jsou tu dveře na který je napsáno recepce, ale ty jsou opět zavřené. Prošel jsem si proto celé patro a vidím, že je to spousta malých pokojů, několik sociálních zařízení, ale nic, kde bych se mohl sám ubytovat, takže musím čekat. Takhle, je pravda, že původně jsem měl dorazit z Almerie až v 18:30, takže mě tu mají čekat až mezi 19-20 h večer. Já jsem ale ve vlaku upravit čas příjezdu na bookingu na 15-16h. Kolem chodí stále nějací studenti dovnitř a ven a zdraví mě, ale já stále kysnu tady před recepcí a ztrácím další drahocenný čas dnešního dne. Až kolem půl páté konečně přišla nějaká paní, která se mě ujala a předala mi klíč.

Nemám moc času a tak jdu co nejpřímější cestou rovnou k hradu Gibralfaro. Kolem katedrály Santa Maria až k Alcazabě. Tu ale nemám v úmyslu vidět zevnitř, na mě čeká Gibralfaro, kde bude daleko lepší výhled. Jdu tedy dál do toho krpálu, který se tady táhne až nahoru k hradu. Dorazil jsem k pokladně v 17:30, hrad zavírá v 18:00, krásný čas. Ehm, čtu, poslední vstup v 17:15.

Tolik k luxusním 3 hodinám času za světla v Malaze. pomalu 2 hodiny ztracené úbytkem, z poslední hodiny zbyl jen výšlap na kopec bez prohlídky hradu. Tohle si úplně za rámeček nedám. Celkově dnes hodnotím jako dnes, kdy jsem to promyslel až moc a přišel jsem minimálně o dvě pěkné prohlídky.

V hledáčku iberská šunka

Jsu si proto spravit náladu do Tapas Baru, potřebuji se vzpamatovat, nabrat síly a hlavně dobře připravit na zítra. Zachránit mě může jen dobrá iberská šunka.