Dnešek by měl být celkem klidný den, budu se přesouvat z Cordóby vlakem a busem do Granady a udělám si přitom menší zastávku v Jaen, kde bych si udělal výšlap na hrad, ze kterého by měl být luxusní výhled do okolní krajiny. Protože jsem už v Seville nabral skluz, nevěděl jsem, jak stihnu za večer projít Cordóbu, zarezervoval jsem si odjezd vlakem v 10:02 (oproti původnímu plánu v 9:06). V Jaenu bych tak měl být v 11:47. Další důležitý čas je 16:30. To mi odjíždí bus do Granady, kam jsem si večer raději také zarezervoval místo, protože už jsem na několika spojích viděl, že jsou plné a nerad bych se zdržel ještě více oproti plánu. To mi dává  bezmála 5 hodin na výšlap k hradu a prohlídku města. Nádhera! Večer se nespíš jen tak cournu po osvětlenou Granadou, Alhambru si nechám na zítřejší ráno.

S Renfe až na konečnou do Jaen(u)

Protože jediné, co jsem chtěl ještě v Córdobě vidět a nestihl včera, byl Alcázar a ten otevíral až v 9h, nemělo smysl se tu zdržovat a šel jsem ráno hned na vlakové nádraží. Lehce po deváté si už vychutnávám kafíčko ve zdejší nádražce. Vlak ze Sevilly nabral menší zpoždění, takže odjíždíme až 10:15 (oproti plánovanému 10:02). To však nic nezměnilo na tom, že do Jaenu jsme i tak dorazili na čas – v 11:47. Tady se prostě jízdní řády dodržují.

Potřebuji někde uschovat tašku, netrénoval jsem na vojně chození s plnou polní a tak bych si rád střihl výšlap na hrad jen s foťákem. Napadlo mě proto, že to teď vezmu rovnou k busáku, ze kterého mi pojede v 16:30 bus a když budu mít štěstí, budou tady v tom městě tak nějak počítat i s turisty baťůžkáři, co si rádi odloží bagáž do úschovy před výšlapem na hrad. Na busáku jsem skutečně našel samoobslužné boxíky na úschovu zavazadla. Stojí 3 EUR na 24 hodin. Sahám do kapsy, kde bych měl mít nějaké drobné ale…samozřejmě už žádné nemám, nemám ani hotovost v peněžence, abych si rozměnil někde tady v občerstvení, protože jsem včera všechnu mojí hotovost vysypal panu Jolandovi z Afriky. Jdu tedy hledat nejbližší bankomat, abych si doplnit cash na další dobročinné aktivity 🙂

Po několika minutách jsem našel hned 2 banky, takže mám zase cash a teď už jen někde rozměnit, zašel jsem proto do občerstvení hned u busáku a vzal jsem si obloženou housku s tou jejich výbornou iberskou šunkou. Ve 12:28 konečně ukládám tašku do skříňky a jsem připraven na výšlap.

Historický význam města Jaen

Město Jaen bylo důležitým obchodním místem už pro antické Řeky a Féničany, později Kartagince. Díky své poloze město posloužilo jako pevnost Hannibalovi při jeho tažení na Řím. Po Punských válkách a porážce Kartága město spravovali Římané až do vpádu Vizigótu v 6. století. Velký rozkvět pro město Jaen, podobně jako Córdobu a celou zdejší oblast, znamenala 5 století dlouhá nadvláda Arabů. Ve 12. století bylo město dobyto Ferdinandem III. a stalo se důležitým městem nového Kastilského království. Až do dobytí Granady hrálo město velmi důležitou roli v boji proti muslimům z jihu. Právě v Jaenu v roce 1489 královna Isabela I. Kastilská souhlasila s pokrytím nákladů na cesty objevitele Kryštofa Kolumba.

Hrad Santa Catalina

Procházkou městem Jaen mě zaujala asi jako jediná zdejší katedrála na náměstí Santa María. Později při pohledu z vrchu by za prozkoumání stále ještě býčí aréna a další stavby, ale pro mě bylo důležité, že se můžu vydat co nejdřív nahoru, abych si nafotil celé místo pěkně s rozhledem. Z náměstí je to nahoru na hrad po silnici cca 3,5 km. Když to ale vezmu zkratkou rovnou do prvního krpálu nahoru, mám to jen 3 km. Převýšení nějakých 220 m. Ve 12:50 proto opouštím náměstí a jdu tou nejpřímější stezkou přímo nahoru. Místy mi přišlo, že to není ani cesta, že jdu opět jen nějakou rádoby pěšinkou podle mapy.

Po prvním kiláčku, kdy jsem ten největší kopec nechal za sebou, stojím u té zdi hradu. Narazil jsem na pár němců ležících na kameni a čekajících až vypadnu. Vypadl jsem proto dál, pořád mě čekají ještě 2 kilometry, ale velkou část už půjdu po vrstevnici, nebo jen do mírného kopce.

Ve 13:40 jsem u odpočívadla, ale zatím se mi ještě svačit nechce, to si nechám až po prohlídce hradu. Normální umírněný turista by odtud šel už po silnici až k hradu, jenže já si na mapě všiml, že celý komplex je tvořený v podstatě ze 3 částí, Alcázar Nuevo – nynější Castillo de Santa Catalina, Alcázar Viejo – sloužící nyní jako hotel a chronologicky nejmladší Abrehuí. Právě Abrehuí bych mohl vidět zblízka, kdybych nešel po silnici. Nutno dodat, že z této přístavby už opravdu moc nezbylo a i když jsem pár záběrů udělal, nakonec jsem se musel na silnici abych se dostal až hradu Santa Catalina.

Ve 14:00 jsem u hradu a zatím ještě nejsem rozhodnutý, že půjdu “dovnitř”. Vzal jsem to proto ještě kolem hradeb k vyhlídce.

Zpátky u turniketů, vstupné je 3,5 EUR, samoobsluha, není co řešit. Stojí tu se mnou ještě jeden pár španělských důchodců, kteří vypadají, že se toho pekelného stroje na lístek bojí. Řekl jsem si proto, že jim ukážu dotek s moderní technologií. Když uvidí, že to funguje i mě, určitě se pak přidají také. Lístek s QR kódem vypadl okamžitě, ale když jsem ho přiložil ke scanneru k turniketu, ozvalo se jen otravné zabzučení a červená barva. Trochu jsem se k tomu ještě opřel o ten turniket v domnění, že to půjde samo. Nešlo, naopak z budky z areálu hradu vyšel pán, který vypadal, že se mu moje počínání nezamlouvá. Zkusil jsem proto přejet QR kódem ještě několikrát a konečně se ukázala zelená a já mohl jít dovnitř. Asi i proto, že základy hradu sahají až do 10. století, z celého hradu se dochovaly v podstatě jen věže a hradby.

Na autobus

V 15:00 to s prohlídkou hradu balím a jdu to vzít zpátky přes odpočívadlo. Přišel čas na další porci iberské šunky. V 15:20 odcházím posilněný z odpočívadla. Autobus odjíždí v 16:30, takže mám dobrých 70 minut na cestu, kterou jsem šel sem 90 minut, navíc s několika zastávkami pro focení a do kopce. Tady překvapení neočekávám. Zpátky jsem to vzal po silnici, protože ještě nemám hrad vyfocený vcelku odněkud z dálky. Teda mám pár fotek, ale z nic moc místa.

V 15:30 jsem se proto u křižovatky rozhodl pro nečekanou zacházku. Nepůjdu dále dolů do města, ale zkusím ještě vyšlápnout v rychlosti ten druhý, menší kopec, na kterém je u srázu hodně domů, ale třeba tam najdu nějakou skulinku, odkud by byl hrad dobře vidět. Na autobus je to odtud ještě 2 km, takže to budu muset vzít pak hopem. Když jsem ještě v 15:45 stále stoupal na druhý kopeček, rozhodl jsem se, že už je to tak akorát, dál už stejně nevidím žádný plácek, vyfotím odtud co půjde a rychle na bus. Nakonec jsem byl na busáku opravdu rychle, už kolem 16:10 vyzvedávám tašku z úschovny.

Opět s Alsou

Na dnešní odjezd jsem byl připravený dobře, jízdenku jsem měl zakoupenou už dopředu, poprvé jsem využil Alsa aplikaci v mobilu a dokonce jsen díky tomu zjistil, že tu je něco jako Alsa Pass na 7, 11 nebo 15 dní od 99 EUR. Co jsem si bohužel všiml až po příjezdu domu, je tu dokonce i Tourist Pass. Konkrétně 3 jízdy za 24 EUR, 4 jízdy za 30 EUR na vybrané linky mezi Málagou, Granadou, Córdobou a Sevillou. Jaen opouštíme na čas v 16:30, další zastávku mám v Granadě.

Noční Granada

Do Granady jsme dorazili v 17:45, slunce dnes zapadá kolem 18:20. Napadlo mě najít nějakou pěknou vyhlídku na Alhambru a zkusit chytit západ slunce. O jedné bych tu věděl, má to ale háček, mám s sebou stále tašku a můj pension rozhodně není po cestě, takže mám teď na výběr. Táhnout se 4 km s taškou na vyhlídku Mirador de San Nicolas, kde nevím, jestli stihnu vůbec západ slunce a následně ještě 1,5 km do penzionu, nebo o pár set metrů méně rovnou do penzionu Matilde, kde si odložím věci a půjdu na prochajdu už jen tak nalehko. Asi nemusím psát, jakou cestu jsem zvolil. Samozřejmě západ slunce jsem nestihl, takže jsem si na vyhlídce vyfotit alespoň krásnou večerní osvětlenou Alhambru. Z počátku mi bylo divné, že už tu chodí kolem lidé v zimních bundách a já jen v kraťasech a větrovce proti dešti. Večer už byla zima i mě. Ledová Sierra Nevada to tady hlídá velmi dobře.

Pension Matilde ve mě zanechal takové smíšené pocity. Poprvé jsem přišel přespat někam, kde mi nikdo nerozuměl ani těch pár slovíček anglicky, které umím. Starší pán s paní na recepci na mě mluvili pořád něco ve španělštině a já z toho pochopil jen, že asi chtějí můj pas. K mému překvapení mi ho hned nevrátili a místo toho zavolali na mladou slečnu, asi jejich dceru, aby mě odvedla na pokoj. Bohužel také neuměla anglicky, takže jestli mě chtěla o něčem informovat, cihla ve zdi by jí pochopila lépe. Pokoj byl uklizený, ale byl to asi první penzion/hostel, kde se mi popravdě moc nelíbilo. Na jednu noc ok, když vezmu, že za těch 462 Kč tu mám ještě ráno v ceně snídani a jsem hned v centru Granady, blízko všude, vlastně si nemám na co stěžovat, ale rozhodně se tu nebudu chtít moc dlouho vyvalovat.

Random tapas v El Origen

Na závěr jsem si vyhlédl jeden místní podnik, který mě zaujal po cestě z vyhlídky k penzionu. Jenže jsem kolem něj musel projít ještě 2x, než se něco uvolnilo. Vlastně jsem to nejdřív vzdal a hledal už jiný podnik, ale volno bylo jen v kebabárně, nebo syrských a libanonských restauracích. 

V El Origen ale konečně vidím jeden stolek volný a tak mě vůbec nezajímá, že ho ještě obsluha nestihla uklidit a rovnou jsem se k němu zaparkoval. Na lístku ani slovo v angličtině, takže ideální čas zkusit full random kombinaci. Ani jsem nemusel zavírat oči, takže jsem jen zapíchl prst někam do jídeláku a raději ještě jednou a byl jsem zvědavý, co mi donesu za dobrotu.

Ráno mě čeká Alhambra, takže bych měl jít dřív ulehnout, at to do poledne vše stihnu.